Začněme nejprve trasou Praha – Sušice. Na této trase najdeme v roce 1989 jedinou linku, kterou provozují ČSAD Horažďovice a Sušice (dnes oboje součást ČSAD Plzeň). Později na tuto trasu přicházejí ČSAD Praha západ (dnes Probotrans), KT Bus Hradešice a také Autobusy VKJ. Z konkurenčního boje vycházejí vítězně Probotrans a VKJ, zbývající dopravci tuto trasu opustili.

Mnohem zajímavější byla situace na trase Praha – Plzeň – Klatovy.

Úsek Plzeň – Klatovy je veden po silnici první třídy přes poměrně osídlené obce, většina přeprav se zde odehrává mezi městy Plzeň, Přeštice a Klatovy a autobusy zde jezdí celkem slušně obsazené, některé školní spoje dokonce ani nepobírají cestující. Ačkoliv linka svým charakterem připomíná základní dopravní obslužnost, jezdí zde VKJ bez dotací. Vedle této firmy zde jezdí ještě plzeňské ČSAD na lince 431300, ovšem v mnohem menším rozsahu, pouze v dopravní špičce a jeden pár spojů večer, vše krom večerního páru spojů pravděpodobně též bez dotací.

Na trase Plzeň – Praha je v roce 1989 vedeno sedm linek vedených z Prahy do Domažlic, Klatov, Tachova, Aše, Plzně a Bezdružic. Jízdní doba se pohybovala od 1:45 do 2:00 v závislosti na denní době a počtu zastávek na trase. Autobusy jezdily nejprve po silnici 1. třídy z Plzně přes Rokycany do Berouna a odtud po dálnici D5 do Prahy, v letech 1993 – 1995 byla postupně dokončena zbývající část dálnice až před Plzeň. Tím se jízdní doba do Prahy na dnešních cca. 60 minut z Plzně na Zličín a 90 minut na Florenc a autobusy začaly být velmi zajímavé i pro cestující, kteří dříve využívali železnici (ta má dnes jízdní dobu z Plzně do Prahy 100 minut). Na nárůst poptávky po přepravě reagovaly jak ČSAD Plzeň, tak Autobusy VKJ a začaly provoz na linkách do Prahy posilovat, intenzita provozu narostla až na několik spojů do hodiny, interval mezi spoji se pak zkrátil v extrémních případech (ranní špička) i na 10 minut. Došlo k situaci známé spíše z městské dopravy, cestující jde z domova na zastávku a očekává, že „ono něco pojede“. Tím se ovšem začal vyostřovat konkurenční boj mezi oběma dopravci, který ne vždy byl zcela v mezích pravidel slušnosti. Ono pokud na odstaveném autobusu někdo přes noc zalepí přední dveře vteřinovým lepidlem, způsobí tím ráno jeho řidiči nejednu vrásku na čele… O stěračích přilepených vteřinovým lepidlem k přednímu sklu nemluvě.

Ke zlomové situaci došlo v prosinci 2004. Tehdy vyjely na linku z Prahy do Plzně první žluté autobusy firmy Student Agency a veškerá odborná veřejnost s napětím sledovala, jak tohle všechno dopadne. Vzpomeňme, že na jiných trasách (Praha – Brno, Praha – Liberec, Praha – Karlovy Vary) se žlutým autobusům povedlo konkurenční dopravce z téhle trasy vytlačit a nebo alespoň výrazně omezit na pár posilových spojů v době zvýšených přepravních nároků, dalo se tedy předpokládat, že i zde bude scénář podobný. A výsledek? Cestující ubyli oběma dominantním dopravcům, jak ČSAD Plzeň, tak Autobusy VKJ a tím došlo k nutnosti omezit jízdní řády. Druhá jmenovaná firma se s tím vyrovnala po svém, odstavila z provozu ty největší vraky coby nadbytečné a řidiči dostali funkci „nadháněčů“, kteří měli za úkol dostat kolemjdoucí cestující do svých autobusů, po dobrém nebo po zlém. Student Agency na to nereagovaly nijak, jejich neotřesitelnou pozici už těžko mohlo něco zvrátit, reakcí ze strany ČSAD byla změna provozního řádu autobusového nádraží, kde byly podobné praktiky výslovně zakázány.

Později byla linka Student Agency v Praze zkrácena jen na Zličín, což tomuto dopravci umožnilo ušetřit nějaký ten autobus uvázlý v přeplněných pražských ulicích a posílit jím úsek Zličín – Plzeň během dopravní špičky na půlhodinový intzerval. Tím došlo k rozdělení cestujících – kdo jede na Florenc nebo na Hradčanskou, musí s ČSAD nebo s VKJ, teprve až v případě cestujících na Zličín si firmy navzájem konkurují. V opačném směru je to ještě jednodušší, autobusy ČSAD a VKJ na Zličín vůbec nezajíždějí, takže tam má Student Agency volné pole působnosti.

Autobusy VKJ se tedy zaměřily na likvidaci konkurence v podobě ČSAD Plzeň. Jízdní řády byly upravené tak, aby autobusy VKJ jezdily vždy 15 minut před těmi z ČSAD (menší časový odstup nebyl odpovědnými úřady schválen) a řidiči VKJ dostali výslovný pokyn odjíždět z nástupní zastávky se zpožděním, aby tak přebrali cestující následujícímu spoji. Podařilo se. V současném jízdním řádu jezdí autobusy ČSAD mezi Plzní a Prahou na klatovské lince již jen čtyřikrát denně v pracovní dny, na domažlické lince pak dvakrát denně, tyhle spoje pak plní jakousi reprezentativní funkci – „My nejsme žádné vesnické ČSAD, my jezdíme dokonce i do Prahy!“