Jak již bylo zmíněno, garáže této firmy jsou v Klatovech. Firma však zaměstnává řidiče nejen z Klatov, ale i z Plzně a z Prahy. V Plzni pravidelně nocují autobusy, které zajišťují první ranní spoje vedené z Plzně. Řidiče z Prahy pak můžeme potkat nejen na obou linkách, ale především na výkonech v nepravidelné dopravě, jako jsou již zmíněné zájezdy a transfery na letiště.

U běžných firem je běžné to, že jsou zpracované turnusy, tedy interní jízdní řády, které přesně zachycují sled linek a spojů, které v rámci jedné směny řidič pojede. Stejně tak existují rozpisy služeb, které musejí být podle zákoníku práce zpracované alespoň 14 dní předem. Tohle ovšem u téhle firmy neplatí. Zde to funguje tak, že pan Štáhlich každý den zpracuje rozpis na další den, kde naplánuje který řidič pojede na kterém spoji a pak všem zatelefonuje a nadiktuje jim, se kterým autobusem kdy a kam pojedou. Případné změny se pak řeší průběžně operativně mobilem. To umožňuje firmě lépe využívat své zaměstnance úměrně momentálním provozním potřebám.

Z pohledu klatovského řidiče vypadá běžný pracovní den třeba i následovně - začátek směny něco kolem páté, během dne projede dvakrát trasu Klatovy – Praha, denní doba řízení cca. 10 hodin (podle jízdního řádu) plus přístavná jízda z garáží plus zdržení v zácpách v Praze (cca. 10-15 minut na každý spoj).

Plzeňský řidič pak absolvuje třikrát trasu z Plzně do Prahy nebo do Klatov, začíná na spoji s odjezdem v 5:15 nebo 6:00 do Prahy a nebo v 6:15 do Klatov, končí nejpozději na spoji, který do Plzně přijíždí z Prahy v 19:55. Denní doba řízení je tak až 9 hodin plus případná přístavná jízda z místa bydliště řidiče plus opět zdržení v zácpách v Praze.
Pokud je to nutné, řidič může trávit noc mimo své bydliště, v Praze nebo v Klatovech, v obou městech má firma malou nocležnu.
Malou ukázkou budiž kolečko z tachografu - čtyři jízdy z Plzně do Prahy a tři zpět, to vše za jeden den.

Určitou kuriozitou je to, že ačkoliv jsou spoje z Prahy do Klatov psané „vcelku“, ve skutečnosti často jede úsek Praha – Plzeň jiný autobus, než Plzeň – Klatovy a cestující jsou tak nuceni přestoupit. Důvody jsou dva, snazší operativní řízení provozu umožňující lépe k sobě kombinovat jednotlivé spoje, dále pak možnost přistavit v Plzni autobus už půlhodinu před odjezdem i v případě, kdy jde o spoj, který podle jízdního řádu Plzní projíždí a má tam jen krátký pěti- až desetiminutový pobyt. Ve směru na Klatovy pak výhoda spočívá v tom, že autobus od Prahy přijíždí často opožděný, protože však z Plzně do Klatov jede jiný vůz, může jeho řidič přistavit autobus včas k nástupišti a odbavit cestující, po příjezdu spoje od Prahy již jen zkontroluje přestupujícím cestujícím jízdenky a může okamžitě vyjet.

Také tato firma se potýká s nedostatkem řidičů, berou proto každého, kdo má v pořádku „papíry“. Řidiče ve firmě můžeme rozdělit do několika skupin.

První tvoří majitel firmy a jeho přátelé. Druhou tvoří pracovníci ze zahraničí, ti zde oceňují především vysoké výdělky ve srovnání s domovinou (pro představu – ukrajinský řidič trolejbusu si doma vydělá 20 korun za hodinu, bulharský pak 3000 korun měsíčně, údaj platí z roku 2005-2006). Třetí skupinou jsou řidiči převážně důchodového věku. Práci považují za vítaný přivýdělek k důchodu, zpestření nudného důchodcovského života a vůbec jim nevadí, že nejsou celé dny doma. Zdůvodňují to prostě – „Jsem mezi lidmi a aspoň mám klid od manželky.“ Čtvrtou skupinou jsou pak různí zoufalci a ztroskotanci, kteří byli z jiných firem odejiti odměnou za alkohol či jiné závažné porušení pracovní kázně. No a pátou skupinu tvoří „ti ostatní“. Vyznačují se tím, že se u téhle firmy nikdy nezdrží déle jak pár měsíců, pak jdou zase o dům dál. Proč? Kdo ví… Majitel firmy je přitom velmi starostlivý a dbá o své zaměstnance. Ochotně a rád jim radí, jak co nejlépe vytřít podlahu v autobuse, jak jej umýt, na kterou stranu palubní desky si mají položit peněženku s tržbou či kam si mají v kabině odložit tašku s osobními věcmi – oni by na to asi sami nepřišli a radu svého nadřízeného proto ocení. Majitel také podporuje vzdělávání svých zaměstnanců – mezi řidiči se povídá, že když jej jeden řidič přišel požádat o studijní volno kvůli dálkovému studiu na vysoké škole, zlomil mu za to jeho nadřízený údajně ruku, aby se tak zaměstnanec mohl v klidu věnovat studiu a ještě pobírat nemocenskou. Dbá také na zdraví svých zaměstnanců a v případě zdravotních problémů jim radí vhodné léčebné postupy – pokud si řidič stěžuje, že potřebuje k zubaři, protože ho bolí zub, doporučí mu, ať si tam dá žvýkačku a pokračuje dál v práci. On ostatně lékařské vědě rozumí, má lékařku v rodině. Všichni jeho zaměstnanci totiž chodí na pravidelné prohlídky k jisté MUDr. Aleně Štáhlichové, což zaručuje, že bude řádně, zodpovědně a nestranně posouzeno, zda je zaměstnanec zdravotně způsobilý k výkonu těžké a náročné práce řidiče.